Rozhovor s
miliardářem Tomášem Matonohou
Podnikatel
Grossman je vaše první hlavní role v celovečerním filmu, nechyběl
jste snad na žádném natáčecím dni. Jak jste natáčení filmu Ulovit
miliardáře prožíval?
Musím říct, že jsem si to užil co nejvíc, hlavní roli ve filmu
nedostáváte každý den. Navíc člověk má větší příležitost nahlédnout
lépe do zákulisí celého natáčení jako jsou přípravy a samotná
postprodukce. Když točíte tři čtyři dny odtočíte si své a jdete dál.
Když dostanete takovouhle příležitost, jste nejen součástí celého
filmu, ale film se stává součástí vašeho života.
Jakým způsobem se vlastně z hlediska vzniku vyvíjela filmová
postava Patrika? Připravoval jste se nějakým způsobem na tu roli?
Ano, připravoval jsem se, to snad ani jinak nejde. Například jsem se
šel podívat, kde bydlí Petr Kellner a osobně jsem se setkal s
něktěrými podnikateli či velkopodnikateli. Dozvěděl jsem se něco
málo o tom, jak se u nás posledních dvacet let „podniká“. Poslední
dobou jsem také poměrně sledoval politiku a nejrůznější politické a
ekonomické tituly.
Kdybyste byl majitelem
miliard, do čeho byste tolik peněz investoval?
Těžko říct. Velká část by šla na charitu a zbytek do nemovitostí
někde daleko. Ale musím přiznat, že to jsou pouze takové teoretické
bláboly. Je možné, že kdybych měl miliardy na kontě, změnil bych
názor. Vrazil bych to možná do nemovitostí v centru Prahy a zbytek
by šel na charitu někde daleko.
Už v Gymplu zazněla jedna vaše autorská píseň, jakým způsobem
jste se podílel na hudbě k filmu Ulovit miliardáře?
Založili jsem s Tomášem Vorlem tradici. Co film, to jedna píseň.
Takže tenkorát zase píseň. Akorát s tím rozdílem, že tuhle píšničku
jsem napsal přímo pro tenhle film, akorát původně s úplně jinou
melodií. To, že z toho nakonec vznikla cikánská melodie, bylo až na
přání režiséra. Původní hudba Tomášovi připadala moc folková a svým
způsobem jemná.
Ve filmu Ulovit miliardáře si Tomáš Vorel nebere servítky a
naváží se do politiků, mediálních magnátů, policistů, ukazuje české
prostředí jako velmi zkorumpované. Sledujete politiku, co si o
zkorumpovanosti českého národa myslíte vy?
Myslím si, že nikdy nebyl český národ zkorumpovanější. Bohužel za
tento stav jsou odpovědní ti, co se stále drží zuby nehty u koryta.
Jen Zeman utekl na Vysočinu. Ale vypadá to, že se zase vrátí, shad
ho tam někdo vystřídá. Například panu prezidentovi bych to vřele
doporučoval. Holt i v politice platí, že méně znamená více.
S jistou nadsázkou jsou ve filmu zobrazeni i cikáni a židé.
Nemáte strach, že by si pravicoví extrémisté mohli vyložit některé
hlášky - samozřejmě vytržené z kontextu - jako sobě vlastní? Co
byste takovým lidem vzkázal?
Je mi úplně jedno, co si pravicoví extremisté budou myslet. To je
jejich problém. Tento film je nijak neposune v jejich nenávisti vůči
menšinám, protože svou únosnou hranu pro mě překročili už dávno.
Tím, jak se chovají a tím, že jejich nenávist vede k vřaždám nebo k
pokusům někoho zlikvidovat. Něco vzkazovat? Hrách na zeď.
Pracovna, ve které úřadujete jako miliardář, je umístěna v kopuli
Tančícího domu, jehož stavba rozpoutala první rozsáhlou diskusi o
architektuře v Praze. Jak na vás Tančící dům zapůsobil?
Baví mě, mám rád moderní architekturu, jsem zastácem Kaplického
knihovny na Letné. Mimochodem během natáčení jsme se byli podívat na
pár vil - respektive velkovil. Musím konstatovat, že vkus současné
podnikatelské elity je na katastrofální úrovni. Ještěže tu stojí
Tanečící dům, který má svůj jasný styl a charakter. Na rozdíl od
donekonečna se opakujícího stylu podnikatelského baroka, kdy se
budovy liší pouze barvou, výškou nebo šířkou.
Točil jste také v cele předběžného zadržení v pražské Kongresové
ulici, v té samé cele před vámi „sedělo“ mnoho lidí, mezi jinými
například bývalý ředitel Novy Vladimír Železný. Jak na vás působilo
tohle prostředí?
Těšil jsem se, až vypadnu.
Jakou scénu jste si při natáčení nejvíce užíval, kdy jste na
place naopak prožíval krušné chvíle?
Nejvíc jsem si užil motokáry. Nejstudenější byla zase voda, ve které
jsem se koupal v Alpách. V jezeře sice už nejsou ve filmu ledové
kry, ale ještě týden před naším natáčením tam plavaly.
/zpět/
|